OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Polští PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL jsou dalšími, které víra ve vlastní materiál a nezájem vydavatelů přinutily k edici svých nahrávek na vlastní značce. Tomuto faktu však ani trochu nenapovídá graficky překrásně vyvedený digipack, na kterém si kapela dala velice záležet. Ti, kteří pro vyjádření svých hudebních vizí sahají řekněme k méně konvenčním prostředkům, to u potencionálních vydavatelů nebudou mít nikdy lehké. Díla vyžadující maximální pozornost a nikoli pouze povrchní poslech, se netěší zrovna vysokému odbytu ...
Známé rčení o tom, že dobrého bývá proskrovnu, zcela poprávu platí o této nahrávce, jejíž pozornému poslechu jsem věnoval téměř dva měsíce. PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL nezůstávají svému jménu nic dlužni. Jejich hudba totiž skutečně disponuje psychotropními účinky. Dokáže unášet do nadpozemských výšek, zcela odpoutat od vnímání každodenní reality, přesvědčit o pomíjivosti lidského bytí a vůbec navodit pocit maximálního opojení. Na druhé straně jsou však chvíle, kdy jsou tito Poláci ve stavu vás zcela rozervát sílou nervy drásajících momentů plných neurvalých hudebních výpadů. V těchto chvílích se opojná hudební lázeň dokáže během krátkého okamžiku proměnit v neúprosný živel, před kterým není úniku. PSYCHOTROPIC-ům se velmi umě daří kombinovat rozvláčnost takových NEUROSIS s živelností ISIS, aniž by však cokoliv ztráceli ze své vlastní osobitosti a originality. Všech 7 dlouhých skladeb díky těmto atributům provází velice silné vnitřní napětí, výsledkem čehož je skutečně nesmírně silný emocionální prožitek. Intenzitu tohoto prožitku ještě umocňuje vokál, balancující někde na pomezí beznadějného zoufalství a naprostého šílenství. Velmi časté minimalistické pasáže jsou doprovázeny naléhavým vzlykáním, čímž kapela dokáže docílit velice účinného ataku posluchačových neuronů. Síla útoku nabírá na intenzitě v momentě, kdy přichází erupce v podobě palby kytar a zuřivého řevu. Toto schéma je víceméně použito ve všech skladbách. Pokaždé však v jiné modifikaci.
Kapela ve své originalitě a snaze odlišit se zašla až tak daleko, že si pro své účely vytvořila vlastní jazyk a v něm napsala texty všech skladeb.
Vnímaví a otevření posluchači by si tuto hudební pochutinu od našich severních sousedů neměli v žádném případě nechat ujít. V podobě PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL se jim dostává maximální možná dávka hudební kreativity a originality, což se obzvláště v dnešní době cení! A čert vem všechny vydavatele a spotřebitele většiny jejich nahrávek!
PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL nezůstávají svému jménu nic dlužni. Jejich hudba totiž skutečně disponuje psychotropními účinky. Dokáže unášet do nadpozemských výšek, zcela odpoutat od vnímání každodenní reality, přesvědčit o pomíjivosti lidského bytí a vůbec navodit pocit maximálního opojení.
9 / 10
gnat
- bicí
chrzaniec
- basa
k-vass
- vokály
mariuzs kumala
- kytara
1. Ax libereld
2. Dirigah max Ma-zarthilag
3. Raxus mahad Kirdail
4. Sabagih har sagihed
5. Hava Kirr nax Lanamar
6. Garmed Il-namars
7. Or navorunas
Ax libereld... (2001)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Psychotropic Transcendental
Stopáž: 57:45
Produkce: Psychotropic Transcendental
Kontakt: Al.Andersa 6/4, 43-300 Bielsko-Biala, Poland
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.